Osobní anamnéza
Muž, 49 let, běžné dětské choroby, časté angíny, v 15 letech tonsilektomie. V roce 1990 dnavý syndrom, od r. 1994 léčba hypertenze, v r. 2000 nefrolithiasa vlevo, řešeno operativně.
Nynější onemocnění
Počáteční problémy s bederní páteří; v r. 2007 RTG bederní páteře: osteochondróza disku L1– L5 + S1, coxarthrosis bilat. II. stupně. V r. 2008 subjektivní potíže – bolesti dolní části bederní páteře s projekcí do obou DK po přední straně stehen ke kolenům. Na MR stenosa L2 – L4, úvaha o dekompresi kanálu s cílem snížení bolesti. V r. 2008 RTG bederní páteře a kyčlí: spondylóza a spondyloartróza bederní páteře se zobákovitými osteofyty na okrajích obratlových těl (max. na L1, L2 výšky ventrálně 7–8 mm). Výrazné postižení intervertebrálních kloubů v celém průběhu. Osteochondróza plotének L1 – L5 + S1, které jsou výrazně snížené. V r. 2009 provedena dekomprese hemilamectomií L2, L3 l. sin na neurochirurgii. V březnu 2010 vyšetření po operaci: zmírnění bolestí obou DK, avšak provokace bolesti v bederní páteři, která přetrvává při zátěži i v klidu a invalidizuje nemocného. Krátká chůze bez alterace po patách a špičkách bilat. bez poruchy. Páteř: poklep citlivý nad dolními trny, více na levé straně, předklon možný, ale bolestivý, záklon blokovaný na MR L páteře. Páteřní kanál užší, degenerativní změny plotének s malými osteochondrotickými valy ve více etážích. Foraminostenóza L3/L4 – L4/L5 - L5/S1, na obou stranách spondylarthróza a osetochondróza plotének LS páteře bez HE či protruze.
Diagnóza: Osteochondróza plotének, coxartrosis II. stupně, spondylóza, spondyloartróza bederní páteře
Dosavadní léčba: Hypertenze léčena amlodipinem, přetrvávala tachykardie. Amlodipin nahrazen verapamilem, což vedlo ke stabilizaci sinusového rytmu. Z analgetické léčby podávány kortikoidy dexamethason (Dexamed) nárazově při zhoršení klinického stavu, zpravidla jedna kúra za 3 měsíce. Dále podáván ve střídavém režimu nimesulid (Nimesil) a piroxicam (Flamexin). Z důvodu omezení rizika gastrotoxicity a hepatotoxicity výše zmíněných analgetik nasazen celecoxib (Celebrex). V lékové anamnéze se objevuje i používání tramadolu, které nevedlo k utišení bolestí, proto vysazen. Farmakoterapie doplněna rehabilitacemi a elektroléčbou. Pacient nadále trpí bolestmi, pro které nemůže v noci spát, budí se každé dvě hodiny a musí vstát a krátce se projít. Kvalita života je velmi snížena.
Aktuální léčba
Aplikace MD-Muscle 4ml a MD-Hip 4ml. Intradermální aplikace 2 týdny dvakrát týdně 0,5 ml do spoušťěcích bodů (trigger pointů). Od třetího týdne aplikace pouze jednou týdně. Po 4. aplikaci (po dvou týdnech terapie) pociťoval pacient zlepšení hybnosti a zmenšení bolesti, po 6. aplikaci (po 4 týdnech terapie) ústup bolestí klidového charakteru, pacient může v noci spát a vydrží i delší dobu sedět na židli, po 8. aplikaci (6 týdnech) bolesti ustoupily, pacient se subjektivně cítí dobře. Aplikace MD injekčních přípravků probíhá i nadále v jednotýdenním léčebném režimu.
Závěr
U pacienta se spondylózou vedlo používání ke zlepšení pohyblivosti, k ústupu subjektivně popisované bolesti vedoucí k faktu, že pacient se po mnoha letech kvalitně vyspal. Jako sekundární, nicméně nikoliv zanedbatelný efekt, je vysazení NSAIDs a kortikosteroidů, čímž se výrazně snížilo riziko hrozící gastropatie. Nezajímavým není ani farmakoekonomický aspekt léčby tohoto pacienta. Léčba MD přípravky je z hlediska celkového ekonomického pohledu přijatelnější, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že tento přístup k léčbě bolesti není doprovázen možnými nežádoucími účinky, jako je např. již zmiňovaná gastropatie či hepatopatie.
Použité přípravky
MD-Hip
